Pozorovatelé perspektivy

Year: 2012

Materials and dimensions: wood, foils, eps - variable

Exhibited: Galerie Kabinet - Brno (2012)

Made together with Vojtěch Vaněk

Text:

Východiskem instalace Lukáše Hájka a Vojtěcha Vaňka v prostorách Galerie Kabinet je kresba Pozorovatelé perspektivy Abrahama Bosse z druhé poloviny 17. století, která ilustruje koncepci vizuálního pole. Toto pole vzniká konstrukcí jehlanu podle pravidel lineární perspektivy. Podstatné je, že iluze funguje pouze z jediného, privilegovaného bodu pohledu, přičemž z ostatních úhlů je porušena účinnost zamýšleného zobrazení. Právě tento fixní bod je výsostnou pozicí, z níž je možné obraz „správně vidět“. Hájka s Vaňkem zajímají právě úkroky z tohoto bodu správného vidění. Což je zjevné zvláště v prvním z vystavených objektů, kde je diváku onen privilegovaný bod odepřen kvůli nepřístupné výšce umístění. Divák nemůže zaujmout místo, které mu má být určeno. Autoři pracují s transformací dvojdimenzionální a trojdimenzionální prostorovosti, z posunů velikostních měřítek a změn materiálního charakteru. Převádí exaktní dimenzi obrazové iluze do hmotného objektu.

Další, už volnější, odkaz Hájkovy a Vaňkovy instalace se váže k filmové projekci. Trojice vystavených objektů naznačuje schéma projekce filmového obrazu, anebo, když se obrátíme ještě hlouběji do dějin optických přístrojů, ke cameře obskuře. Přesněji řečeno pouze k  polovině jejího schématu, kdy z tenkého otvoru - objektivu dopadá na projekční plochu obraz reálné předlohy.  Nejednoznačnost výkladu ovlivňuje fakt, že se zde nejedná o projekci plošnou, ale trojdimenzionální. Do modelového schématu jevu je současně vloženo modelové schéma příběhu. V labyrintu dojde k vraždě, přičemž každý ze tří objektů představuje jeho zvláštní sekvenci děje: v úvodním se dívka prochází v labyrintu, následuje pohled na vražedný nástroj, kterým je zavražděna a třetím momentem je závěrečný pohled na místo vraždy. Vzezření dívky i podoba dýky je uzpůsobeno historické fikci, která naznačuje dobový původ Bosseho kresby. Instalaci můžeme vnímat jako metaforu historie zobrazování v diachronním pojetí.

Marika Kupková